Jarwisovi stránky

Harry druhého dne vstával ještě před svítáním. Nespal dobře, měl výčitky z toho, co udělal. Když zjistil, že má ještě čas, tak se ponořil do svého nitra.

Udělal jsem dobře?

Co máš na mysli, Harry? Ozvala se Magie vůle.

To, jestli jsem udělal správně, že jsem vše svedl na Luciuse.

To nevím. To si musíš rozhodnout sám.

Jak?

Vem si důvody, proč si to udělal, a co by se stalo, kdyby si to neudělal. Pak se rozhodni.

Důvody, proč jsem to udělal, znám. Důsledky ne. Jak se teď mám podívat Dracovi do očí?

Tak jako vždy.

Není to tak lehké.

Proč ho uvidím dneska? Jak se mám tak rychle vzpamatovat?

Zkus meditaci.

Meditace, co to je?

Ponoříš se do svého nitra podobně, jako když chceš se mnou komunikovat, ale tentokrát se mnou nenavážeš spojení, ale necháš svoji magií naplnit své tělo. To je zatím základ, později tě naučím, co v tomto stavu můžeš vše dělat.

Dobře, pokusím se o to.

Přerušil spojení a snažil se, aby se jeho magie rovnoměrně rozprostřela do jeho těla.

Po nějaké době se mu to opravdu povedlo.

Nevěděl, kolik času uplynulo, ale uslyšel hlas. Poznal v něm magii vůle.

Je čas se probrat, za chvíli vyrážíš na vlak.

Díky ti.

Pomohlo ti to?

Trochu jsem se uklidnil, ale stejně nevím, jestli jsem udělal správně.

To ukáže čas.

Harry se probral, a šel se připravit na cestu.

Když se spolu s Ginny přesunul na nástupiště, hned se přesunuli do vlaku a našli si prázdné kupé. Harry ho uzamknul, aby se k nim nikdo nedostal. Nechtěl, aby jel ještě někdo s nimi.

„Co ti je Harry?“ Zeptala se ho Ginny, když se vlak začal pomalu rozjíždět.

Harry se na ni podíval.

„Trápí mě výčitky.“

„Proč? Nemohl si zachránit Luciuse, stejně bych do něj neřekla, že bude dělat špeha, právě on.“

„Taky nedělal, hodil sem to na něj.“ Ulevilo se mu, a čekal, jak na to zareaguje Ginny.

Ta nemohla najít řeč. Po chvíli se jí to povedlo, přesto nemohla uvěřit, že slyšela to, co slyšela.

„Ty si to na něj hodil? Proč?“

„Ano. Udělal jsem to, protože doufám, že tím otevřu Dracovi oči. Nechci, aby následoval názory Pána zla. Jestli se mi nepovede zrušit zasnoubení, tak si ho budeš muset vzít. Abyste spolu pak vycházeli, musí se změnit v názorech.“

„To chápu, ale proč takhle. Vždyť to byl jeho otec.“

„Ano, právě proto. Musel vidět, čeho je Voldemort schopný.“

„Ty víš, kdo je ve skutečnosti špeh?“

„Nevím, hodil jsem to na Luciuse, a ty si mi v tom pomohla. Proč myslíš, že jsem ti posílal ty zprávy o útocích. Připrav se na to, že tě kontaktuje Brumbál, bude chtít vědět vysvětlení, jak si věděla o útocích.“

„A co mu mám říct?“

„Nic, prohodíme se před tím, než tam půjdeš. Využiji mnoholičný lektvar, stejně jako ty.

„Co když mě rovnou odvedou do ředitelny?“

„Cestou si odskočíš, počkám tam na tebe.“

„Ty budeš na dívčích toaletách?“

„Jo, počkám tam na tebe. Budu na toaletách hned u velké síně. Jen tolik nepospíchej s jídlem, abych měl čas se najíst já a ještě se tam dostat.“

„Proč to s Brumbálem nemůžu vyřešit sama? Nevěříš mi?“

„Věřím, ale nevím, co všechno s tebou bude chtít probrat, tak tě nemůžu připravit na všechno.“

Pak už se jen bavili o prázdninách. Cestou se k nim dvakrát snažil někdo dostat, ale oni to ignorovali.

Když se dostali do Bradavic, tak se k nim přidala parta, Pansy, Goyl, Creb a Draco, ten jediný nemluvil.

Zařazování a následný proslov proběhl podobně jako minulý rok. Harry to stejně vnímal jen na půl, přemýšlel o novém profesorovi Obrany. Na první pohled mu nepřipadal, jako někdo, kdo něco o tomto předmětu ví, ale na druhou stranu napsal všechny ty knihy. Osobně byl rozhodnut počkat na první hodinu, aby ho ohodnotil. Pak přelétl ostatní stoly. Na chvíli se zdržel u Nebelvírského stolu, kde vyhledal Hermionu.

Ahoj Hermi.

Harry?

Ano, víš, jak jsem se tě lekla? Neříkal jsi, že jsi přišel na způsob, jak mě upozornit, že se mnou budeš komunikovat myšlenkami?

Na to jsi byla moc zabraná pozorováním Lockharta. Nevnímala by si mě.

Vždyť je super. Víš, kolik toho dokázal? Je úžasný.

Já si počkám, co předvede na hodině. Počítej, že s tebou bude chtít mluvit Brumbál.

Proč myslíš?

Vsadím se, že chtěl přes prázdniny na tebe dohlížet, ale nemohl, tak bude chtít znát důvod.

Vím, co mu řeknu, stejně jsem za ním chtěla jít.

Proč?

Chci mu říct moji pravou identitu.

Jsem zvědav, jak se zachová, o bratrovi pomlč. Počítej s tím, že tě bude chtít zmanipulovat.

To se nenechám.

Tak hodně štěstí. Měj se

Ty taky.

Harry přerušil spojení a zaměřil se na to, co jí. Když dojedl, zvedl se a odešel ven ze síně. Zamířil k dívčím toaletám a vlezl dovnitř. Tam zapadl do jedné z kabinek, zamknul a čekal. Asi o deset minut později slyšel, jak někdo vlezl dovnitř a uslyšel tiché: „Harry“.

Odemkl a vylezl. Použili mnoholičný lektvar. Vyměnili si hábity, které si zapnuli tak, aby nebylo vidět, co mají pod ním a Harry v podobě Ginny vyrazil ven. Než odešel, otočil se k Ginny, maskované v Harryho podobě.

„Sejdeme se v naší místnosti, v které trénujeme.“ a odešel. Venku na něj čekal ředitel Zmijozelské koleje.

Severus vyrazil první a Harry šel za ním. Za chvíli se ocitl v ředitelně před Albusem Brumbálem.

„Severusi, můžeš jít.“ Ten jen přikývl a odešel.

Ředitel se tedy otočil na Ginny. „Vítej Ginny. Chtěl bych s tebou projednat informace, které si mi posílala během prázdnin.“

„A co s nimi má být? Nebyli správné?“

„Pravdivé byli, mě spíše zajímá, jak ses o nich dozvěděla?“

„Harry mi o nich řekl, než se vydal s Mistrem. Pak jsem vás kontaktovala. Proč?“

„Těch útoků bylo více, proto mě zajímalo, jak je možné, že si o nich věděla a o některých ne.“

„Informovala jsem vás o každém, o kterém jsem věděla.“

„Dobře Ginny, můžeš jít.“

Harry v podobě Ginny odešel do tréninkové místnosti. Tam narazil na Ginny. Počkali, až se jim vrátí podoby a odešli do svých ložnic.

Severus Snape po odchodu Ginny

Severus Snape, stál v postranní chodbě, tak aby byl maskován v temnotě chodby a aby dobře viděl na chrliče. Počkal, až odejde Ginnerva z dosahu a vydal se zpět do ředitelny. Brumbál už na něj čekal.

„Řekla mi o všech útocích, o kterých se dozvěděla.“ Oznámil mu Brumbál, jakmile vešel.

„Takže to byla náhoda, že to vyšlo na Luciuse?“

„Ne, Harry zařídil, aby podezření padlo na Luciuse.

„To vysvětluje, jak věděl, že klidně můžu předstoupit před pána zla. Přesto zařídil, abych si uvědomil svoji situaci, svoji zranitelnost.“

„Otázkou zůstává, proč to udělal.“

„Podle mě je to jasné. Nechce, aby Lucius měl takový vliv na syna. Už jsme se shodli, že má mladý Raddle vlastní plány, a teď chce mít vliv i na Malfoye juniora. Víte, ale co mě trápí víc?“

„Co?“

„To, že věděl, že vám Ginny o těch útocích řekne. To znamená, že ví, že vám donáší.“

„Máš pravdu Severusi, úplně bych to přehlédl. Otázkou teď je, jestli ji poslal, aby nám donášela, nebo to jen zjistil a podle toho se zařídil.“

„Copak by v tom byl rozdíl?“

„Ano, pokud ji poslal, tak je jasné, že nám diktuje, jen to co chce.“

„Ale to platí i o tom, jestli za vámi přišla o své vlastní vůli.“

„To je sice pravda, ale tady jde spíš o Ginny. Pokud přišla sama od sebe a on to zjistil, tak můžeme věřit Ginny i nadále a zkusit ji dostat z jeho a Voldemortova vlivu. Pokud ji poslal on, tak potom chápu, proč z ní udělal pravou ruku. Je mu věrná a ví toho více, než dává najevo.“

„A vyřešíme to sami?“

„Ne, ale chci, aby si na ni o hodinách používal nitrozpyt, když bude příležitost. Za týden mi dáš hlášení.“

„Dobrá tedy, ještě něco?“

„Co, Eleonor? Co jsi ji všechno naučil?“

„Jen to, co by ji pomohlo přežít. Taky jsem ji připravil záchranné přenašedlo k vám do ředitelny. „Můžu vás poprosit, zda se o ni postaráte, kdyby se mi něco stalo?“

„To je samozřejmé Severusi. Co tak náhle?“

„Chci mít jen jistotu, protože ji nemůžu rozmluvit, aby nedonášela na Harryho.“

„Tak to chápu. Hlavně buďte opatrní.“

Severus už jen kývl na pozdrav a odešel.